Cestou domů...

Tak sedíme v Katmandu, máme sbaleny věci, které půjdou letecky cargem, plníme různé organizační a společenské povinnosti a nemůžeme se dočkat termínu odletu. Město je nacpané k prasknutí turisty a typický asijský mumraj a neúnavní obchodníci nám už lezou na nervy.

Dnes jdeme na společnou večeři s partičkou ze Slovenska, které známe z BC a s sherpou Passangem, majitelem agentury, která nám vše zařizovala. Snad se i později setkáme s dalšími krajany, kteří úspěšně zdolali Choooyu ve stejný den jako my.

Při zpáteční cestě z Číny jsme si vymysleli, že se pokusíme cca 120 kilometrů zdolat na kolech. Agentura nám na hranici skutečně dodala dobrá kola a Lupi, Kamil a Galoš se vydali na cestu necestu napříč Nepálem. Na Poldovi a Josém, kteří odjeli minibusem s gratulačními nápisy, jsme nekamarádsky nechali starost o naše zavazadla a užívali si teplého deště a bahna na místy prašných Nepálských cestách. Druhý den jsme se opět setkali v hlavním městě, kde jsme dojeli jako mistři kliček mezi náklaďáky, taxíky a motorkami na cestách pokrytým vrstvou bahna. Někteří jsme zjistili, že nejen se ve zdejší zemi jezdí vlevo, ale třeba i levá ruka mačká zadní brzdu kola. Naštěstí se tato drobná zjištění obešla, jako celá naše dvoudenní cesta, bez vážnějších následků na našem fyzickém zdraví. (O našem duševním zde pomlčím.)
      
Dík, dík, dík za Vaše ohlasy, podporu a Vaši účast na této expedici, doufáme, že nikoho nezarmoutí, že  odpovídat a reagovat  na vzkazy budeme nejspíše až po návratu domů.
      
Galoš.

A jelikož se nám tohle nějak nepodařilo odeslat cestou, tak už to posílám z domu, kde jsme dorazili ve čtvrtek nad ránem.